Vesmírná věž z Plzně | blog Jiřího Boudníka

V pátek 25. května 2012 večer, kdy se měsíc na obloze srovnal s dvojčaty Castorem a Polluxem ze souhvězdí Blíženců, vyslal umělec Michal Krysl ze svých 50-megawattových ukazovátek paprsky na jedno z dvojčat. Celkem čtyři laserová ukazovátka vytvořila světelný jehlan, jehož základna byla v bezprostřední blízkosti chrámu svatého Bartoloměje v Plzni.

 

blog pokračuje na odkazu níže...

Vesmírná věž z Plzně | boudnik.blog.ihned.cz -

Underground-, Sub- and Alternative culture in Pilsen ?!

Lisa Schulze

The last week of April was dedicated to underground- and alternative culture in Pilsen. A first event took place on Saturday, the 21^st of April. The former brewery Světovar was revived by a colorful festival of culture. This one-time industrial part of Pilsen can already look back on a long history of conversion. At the beginning of the last century yet another beer of fame was brewed here. After the Second World War the site experienced its first re-usage: tanks and other military appliances were stored here. After ´89 the premises were left to themselves. Plastering began to crumble, windows became opaque, metal started to build a layer of rust, becoming thicker and thicker. This state of looming decay nowadays creates an ambivalent enchantment. Starting in 2013 this terrain will be remodeled to become a new institution of culture; a space for alternative theater, performance art, music as well fine arts. A savor of this future could be indulged in during the festival spodní proudy. The name of the festival, meaning "undercurrents" is very appropriate in a city that is built upon hidden streams. At the same time, the name hints at a culture, not being visible necessarily at first sight, but nevertheless contributing to the dynamics of a progressive society.

In the afternoon elderly gentlemen discussed the miracles of everyday life over a glass of wine while their grandchildren were planting their first salads into old buckets. Another favorite pastime for the little ones was the mini adventure-playground consisting of a heap of sand, pebbles and baskets overflowing with logs of wood. Moreover a group of jugglers showed their artistry and invited everybody to discover the acrobat within themselves with the help of juggling balls and the diabolo. The land art exhibition "Síla ticha" (power of silence) by Jiří Beránek also attracted many visitors. In the afternoon, the former brewery was mainly used as a meeting point, a community center, that seems to be missing in an area that otherwise guarantees a pleasant state of living.

During the evening the composition of the audience altered: the hair became longer, the improvised concert hall filled with blue vapor. I recognized many faces, the alternative scene in Pilsen is not that immense. The line-up of the concert was exclusive in terms of luminaries of the alternative music scene. The audience enjoyed four bands that flow next to the musical mainstream: Burgtheater, Skrytý půvab byrokracie, Pavel Zajíček and DG 307 as well as Urband. The location of Světovar as well as its extraordinary character allow for the site to transform into a hub of community life and advocate the encounter between people of different age groups, social backgrounds and interests.

Yet another center of alternative culture in Pilsen is the cultural heritage site of Jízdní nádraží (train station in the South of the city, affectionately called Jižák). In the beginning of the last century it was used by commuters toiling in Pilsen's countless factories. Due to the industrial change leading to shutting down many factories the train station was also no longer needed. In the year of 2000 the non-profit organization Johan Centrum ventured out to re-use the art nouveau building currently known as „Moving Station“ for cultural purposes. It is easy to succumb to the morbid charms of this lieu of time passed: There is neither light nor electricity, in winter time biting frost dwells in the rooms, that do not allow one to look outside as the window frames do not hold glass but rather chipboards. When birds begin to chirp and the evenings become warmer and fragrant this bearer of yesteryear travellers open up for culture.

On Saturday, the 24th of April this year's Artbuffe was opened with a vernissage. The theme of this year's multigenre event was denominated by the mystic-medieval title "Tělo je pozemská zahrada utrpení" (the body is a garden of earthly agony). Besides the exhibition, displaying the work of young artists, a cinematic program was offered. Every evening the audience could enjoy movies by the Czech surrealist Jan Švankmajer. A duo a actors accompanied those movie nights with a mixture of playful slapstick sketches and profound thoughts of philosophic nature. Artbuffe was organized in the frame of Finale Pilsen, an annual festival of contemporary Czech film. This lead to more attention for the event in the Moving station by the media as well as by the general public. At the same time Artbuffe and Finale Pilsen were competing for the same audience with the result of only some people finding their way to the South of Pilsen.

The creation of cultural and community space is currently being initiated in Světovar and already reality in the Moving Station. The location constitutes a platform for innovative art and young artist. At the same time the organizers of Johan Centrum take the function of preservers of cultural and industrial heritage. Moreover they are part of an international network guaranteeing cultural quality events of European scale and interest. At the same time alternative culture has a difficult stance in Pilsen and encounters numerous challenges. Many committed cultural activists have splendid ideas. But an adequate response by an interested public especially in terms of quantity seems to be not existent yet. The alteration of this constellation should be one of the outcomes of the project Pilsen 2015.The project Pilsen 2015 European Capital of Culture is a chance especially for cultural activists from the alternative scene to make their voice heard. Moreover it is an opportunity to pose questions about the ability, the mission and maybe even the responsibility and duty of culture within and for a progressive, democratic and open society.

The potential effectivity of underground and alternative culture is affected by their position regarding society and its majorities. As high and mass culture can be critical towards society within the frame of norms, paradigms and conventions governing society, they could also just retreat to an affirmative position regarding existing contemporary circumstances. Underground and alternative culture reject this position per definitionem. This sets the frame for their potential as well as their limits.

Underground-culture tends to be anti-systemic, or even stages itself as a-systemic. But, this might as well be a mere gesture as the question has to be posed, whether a position outside the societal system is possible at all. Especially in countries of Eastern and Central Europe it seems to be rather a historic position. When Europe was divided into two ideological blocs, the artist in the "East" could be compared to a state clerk. Generally speaking this meant conforming to the narrowness of Socialist realism regarding form as well as content. (There were exceptions to those harsh conditions: The artist in the People's Republic of Poland as well as artists in ČSSR during Prague Spring enjoyed a relatively high standard of artistic freedom) The one not surrendering to this rigid paradigm had to descend to the artistic underground. Artistic activity was then not only precarious regarding the financial and economic condition of a creative individual, but could also become life-threatening by restrictive measures executed by the secret police. In a society oriented towards freedom and democracy the position of the artistic should not be as problematic. Therefore it is questionable whether the notion of underground-culture is still valid in contemporary European societies. In order to avoid nostalgic fascination transferred to present day reality we would rather prefer to use the concept of subculture as a successor of underground culture in the following.

The position towards mainstream culture is metaphorically included in the name of both underground as well as subculture. Both notions indicate engaging a space below the establishment. If one does not want to presume escapist tendencies, but rather understands art as a politically effective activity, the potential of the respective branches of art is subversion. An alteration of existing conditions is thus being attempted by undermining present reality and by its infiltration.

The method of alternative culture is designed differently. As indicated in the name, this kind of culture offers other, different approaches to society. Accepted norms, conventions and paradigms are being questioned, but not necessarily totally negated. Therefore, the connection to mainstream society formed by majorities is closer as it is the case with underground- and subculture. Communication between majority and minority is more likely to be initiated with the potential result of a progressive change of society through dialogue and mutual understanding. The dynamics of underground-, sub- as well as alternative culture aim against established discourses and practices. Their distinguishing characteristics is their degree of radicalness.

The concert of mainstream culture does indeed comprise of numerous voices. Whether those are truly varying representing manifold discourses and above all contributing to the development of our society regarding progress in the field of humanism, mutual understanding and tolerance can be at times questioned. Moreover mainstream culture seems to be designed to be easily consumed. This could lead to a lethargic society not interested in either culture or politics.

Alternative culture can operate as a corrective in this case. Alternative approaches to art and finally to society offer different and therefore new views at the known. Thus, it can initiate a change from within the existing without having to be radical, destructive and anarchical. But, this kind of art tends to be more difficult to permeate in terms if form as well as content. This does not automatically mean that alternative culture is elitist, but rather that it defies mere and simple consumptability. In order to comprehend a serious examination of reality/realities is necessary. Therefore underground-, sub- and alternative culture can - in the best case - contribute to activating their audience. Thus, they abide by the credo of the classical avant-garde movement of connecting and even interlacing art and life.

A seminal element of Pilsen's application for the title of European capital of culture was the emphasis on participation of the general population. This approach is anti-elitist as well as aiming at dialogue. At the same time the recipient cannot retreat to the position of a passive consumer of culture, but automatically becomes active producer of meaning and content. Sub- and alternative culture in Pilsen can therefore turn into a tool to create society through its active citizens. In order for this vision to become reality, sub- and alternative culture have to become more visible to the general public. This summer at least two extraordinary events could accomplish this task: The „Den Meliny Mercouri", on June 23rd (Day of Melina-Mercouri) and the street festival "živa ulice" (June 23^rd to September 9^th 2012). Those events in the streets of Pilsen bear the potential to create dialogue and intrigue citizens to become (culturally) active themselves.

Plzeň hostila polskou uměleckou delegaci

Pod záštitou Plzně 2015, o.p.s. zavítala v týdnu od 1. do 5. května 2012 do Plzně umělecká delegace z polského Štětína. Hlavním cílem návštěvy iniciované Rafaelem Bajenou, předsedou polského Sdružení tvůrců a producentů umění a organizátora Českých dnů ve Štětíně, bylo posílit vzájemnou spolupráci bývalých partnerských měst na úrovni uměleckých institucí a občanských iniciativ.

Tato spolupráce započala již v době kandidatury Plzně na Evropské hlavní město kultury v roce 2010. Krátce po získání titulu následovalo pozvání do Štětína, kde byly zástupcům Plzně 2015 a Institutu umění a designu ZČU blíže představeny místní kulturní instituce včetně Akademie výtvarných umění. Nyní byla řada na Plzni, aby převzala roli hostitele.

Zájem zástupců z řad mladých polských výtvarníků i profesorů štětínské Akademie výtvarných umění se soustředil zejména na oblast výtvarného a vizuálního umění. Setkali se například s ředitelem Galerie města Plzně Václavem Malinou, který jim představil aktuální výstavu Theodora Pištěka a probral s nimi možnosti prezentace plzeňských umělců ve Štětíně. Naopak o představení polských umělců v Plzni jednali s výkonnou ředitelkou Bienále kresby Plzeň Gabrielou Darebnou.

S Petrem Jindrou zase hovořili o případné budoucí spolupráci mezi štětínskými galeriemi a Západočeskou galerií v Plzni, kterou by obě strany velice rády navázaly, jakmile to dlouhodobý výstavní plán ZČG dovolí. Součástí návštěvy Západočeské galerie byla rovněž ve čtvrtek 3. května účast na vernisáži výstavy ZAČÁTEK STOLETÍ, představující české umění prvního desetiletí 21. století, kde proběhla řada inspirativních setkání s reprezentanty současné české výtvarné scény.

Bez povšimnutí nezůstala ani plzeňská alternativní scéna. Poláci navštívili hned dvě akce v rámci festivalu Velká inventura v nádražní budově Moving Station a s Romanem Černíkem z pořádajícího centra Johan nadšeně plánovali společné aktivity, které by se daly podniknout ve spolupráci s podobnými nezávislými uměleckými platformami ve Štětíně.

Věříme, že nezůstane jen u plánů a již brzy bude možné prezentovat plzeňské umění ve Štětíně nejen v rámci festivalu České dny. A třeba si časem tato umělecká iniciativa získá i oficiální podporu politické reprezentace obou spřátelených měst.

Příjďte s námi tvořit vizi Světovaru

Workshop, inspirovaný metodikou skupinových sehrávek sociálního ekologa Bohuslava Blažka, se konal ve Světovaru v sobotu 24.3.2012.

Lektoři: Mgr.Ida Kaiserová, Mgr a MgA Roman Černík



Účastníci

12 statečných účastníků – 5 mužů a 7 žen se sešlo okolo čtrnácté hodiny, aby se nechali dobrovolně vtáhnout do intenzivní diskuse o tom, jaké možnosti má  Světovar pro Slovany, plzeňskou čtvrť, která jej obklopuje. Rozložení sil bylo spravedlivé, šest z našich účastníků na Slovanech žije nebo žilo v minulosti, šest dalších byli zvědavci, kteří Slovany na vlastní kůži neznají, ale zajímal je fenomén Světovaru a této živé městské části. 

Mapování Slovan

V první části jsme se proto rozdělili do dvou skupin, namíchaných z domorodců i zvědavců a snažili jsme se Slovany „zmapovat“. Znalci ukazovali těm neznalým, co se vlastně krásného i strašného na Slovanech ukrývá. Intimním pohledem obyvatel označovali svá oblíbená místa v této čtvrti – byly to hospůdky, náměstí, parky, a často – místa u řeky, na okraji, jakoby mimo město a jeho živel.

Úplný seznam pozitivních míst :

·         papírenská lávka

·         prostor U Ježíška

·         povodí řeky Radbuzy směrem ke Škoda parku

·         Škoda park, hospoda U Kostečků – označeno 2x

·         hospoda na rohu Jetelové a Zahradní – dětské hřiště

·         park na Homolce – označeno 2x

·         Jiráskovo náměstí a okolí – označeno 2x

·         most Milénia (výhledy z něho)

·         roh Sudové a u Bachmače (bydlel tam pan Míra)

·         Hradiště U jezu , bazén –označeno 2x

·         Chvojkovy Lomy - označeno 2x

·         Galerie Dvořák

·         ÚMO2 - označeno 2x

·         Bleší trhy

·         farmářský obchod –Lobezská ulice

·         Božkovský ostrov

·         Hospoda Pod kopcem

• kino v Olympii

Dalším úkolem pro obě skupiny bylo označení „bolavých“ míst takových, která si spojujeme s nějakou negativní emocí, energií. Jsou to místa opuštěná, zanedbaná, neprostupná, necitlivě propojená se svým okolím.

Úplný seznam bolavých míst:

·          zákoutí pod mostem Milénia

·         Lanové centrum v papírně

·         roh Lobezské a Železniční ulice jako nehostinné místo

·         galerie Dvořák

·         býv. porodnice Slovany – označeno 2x

·         vojenský areál za Světovarem

·         ÚMO2

·         průmyslová zóna za Světovarem

·         nákupní centrum Olympie

·         Lobezská kolem sportovních areálů.

Za třetí se obě skupiny měly pobavit o místech, která vnímají jako místa s potenciálem, místa, která by stálo za to změnit. Částečně se jejich výčet překrýval se seznamem míst bolavých.

Úplný seznam míst, která by bylo dobré změnit:

·         roh Koterovské a  Železniční

·         Papírna – označeno 2x

·         okolí Papírny – hřiště a zóna u řeky- označeno 2x

·         býv.kasárna Slovany – označeno 2x

·         Světovar – označeno 2x

·         Koterovská – parter

Slovany městu, město Slovanům

Následovala část, v níž stateční účastníci řešili odpověď na několik otázek, tázajících se po vzájemných vztazích čtvrti Slovan a celku, či dalších částí města Plzně.

První z otázek zněla: Co nabízí Slovany jako čtvrť městu Plzni?

Dostalo se nám odpovědí, které prozrazují, že Slovany jsou vnímány jako velmi hodnotná část města. Jsou sice typicky rezidenční čtvrtí, ale jejich nabídka oslovuje k návštěvám také obyvatele jiných částí města. Slovany tak jsou pro Plzeň zdrojem pitné vody; nabízejí procházky kolem řek; jsou rekreační zónou, kde je mnoho kvalitní zeleně; nachází se zde nejstarší plzeňské sídliště, a přesto, že je zde mnoho panelových domů, neztratily urbánní strukturu bloků a ulic; je to rezidenční čtvrť, která láká k bydlení ; je to historicky stará část města a také památkově industriální zóna. Slovany jsou prostě super!

 Druhá otázka zněla: Za čím se musí ze Slovan do města, co jim chybí?

Dostalo se nám odpovědí, které jasně ukazovaly na ne zcela vyrovnaný stav městských funkcí této čtvrti. Slovany jsou rezidenční částí a chybí jim pracovní příležitosti, lékařská pohotovost, úřady a hlavně kultura. Kultura, která tu ovšem dříve byla a jejíž odliv nastal v devadesátých letech. Za zlomové bylo označeno zrušení kina Eden, které mělo „celoplzeňskou“ působnost. Zrušen byl také železničářský kulturní dům JAS, chybí také kavárny a hospůdky k posezení.

Třetí otázka zněla: Co by měl Světovar přinést Slovanům?

Neboli jaká jsou očekávání od případné přeměny Světovaru? Ta očekávání směřovala ke dvěma typům využití areálu – areál by měl sloužit jako kulturní centrum (s kinosálem, s výstavními plochami, s klubovým minikinem, prostorem pro vzdělávání nejširších skupin obyvatel, prostorem pro tvorbu umělců i dětí a mládeže, zkušebnami a podobně). Vedle toho by se měl stát areál jakousi zónou zklidnění, relaxace, odpočinku uprostřed města. Mohl by tu vzniknout domov pro seniory i mateřská škola s kulturním zaměřením, zahradní posezení, kavárna s galerií a hlavně místo k setkávání lidí ze Slovan i odjinud.

Místo s industriální historií, architektonickou hodnotou, s geniem loci by tak mělo posílit kvalitu života v této čtvrti, řekněme s velice vytříbeným pohledem na to, co to je „městský relax“.

Černé a bílé scénáře

Závěrečnou část workshopu jsme věnovali jakémusi metodickému shrnutí naší dosavadní a velmi soustředěné práce. Pokusili jsme se vytvořit ve skupinách tzv. černý a bílý scénář vývoje Světovaru do roku 2015, kdy se Plzeň stane Evropským hlavním městem kultury. Prognostická metoda dystopických (negativních) a utopických (pozitivních) scénářů umožňuje postihovat vývojové trendy určitého místa v širších souvislostech. Pomáhá zjistit, nakolik jsou příčiny případného vývoje obsaženy v současnosti a  zvyšuje naše šance tyto okolnosti ovlivnit.  Černý a bílý scénář vytvářely obě skupiny dohromady, postupně po jednotlivých letech, které nás dělí od roku 2015, konstruovaly možný vývoj areálu Světovar.

Plné verze scénářů

Černý scénář

2012

ñ  Chybí peníze

ñ  Objeví se nabídka developerů, kterou město „nemůže“ odmítnout

ñ  Místní odpor - petice

ñ  Na místa příslušných městských úředníků se dostanou neschopní  a nekompetentní lidé

ñ  Po krajských volbách Kraj odmítne podporu

ñ  Nástup nekompetentního manažera

ñ  Zastaven ROP

2013

ñ  Narůstají stížnosti

ñ  Selhává komunikace - uvnitř mezi neziskovým sektorem a občany

ñ  Stavební práce jsou vytunelovány

ñ  Je zavřeno

ñ  Není provoz

ñ  Nelze financovat

ñ  Administrativní překážky znemožňují pohyb vpřed

ñ  Málo naplněný program

2014

ñ  Nové vedení města vzešlé z komunálních voleb projekt nepodporuje

ñ  V areálu se uskuteční balonová show moderovaná Leošem Marešem

ñ  Slovany chtějí herny

ñ  Lidé nemají zájem o nabízený program

2015

ñ  Non-stop herny

ñ  Vietnamská tržnice

ñ  Hluk

ñ  V areálu se točí pivo "Ostravar"

ñ  Areál bude většinu roku uzavřen a veřejnosti se bude otevírat jen pro několik akcí,

ñ  Vůbec se neotevře

ñ  Město se zřekne zodpovědnosti – dlouhodobé dotace

ñ  Nedokončí  se stavební úpravy, areál se nezpřístupní celý

ñ  Provoz bude tak drahý, že se neziskové aktivity neuskuteční

ñ  Bude tu nákupní středisko

ñ  Nezájem lidí o akce

ñ  Vyhrotí se stížnosti  na hlučnost a na cizí a divné (jiné) lidi v okolí

ñ  Bude tu neschopný manažer a produkční

Bílý scénář

2012

ñ  Promyšlená dramaturgie i participace a PR projektu

ñ  Je nastaven stabilní systém financování, Plzeňský Prazdroj vysloví omluvu za zrušení Světovaru ve 30.letech a stane se generálním - dostačujícím sponzorem bez nároku na zasahování do programu

ñ  Projekt má stabilní podporu Min.kultury ČR, Plzeňského kraje a Města Plzně

ñ  Zájem občanů města o brigády v areálu Světovar

ñ  Otevřená komunikace mezi občany, P2015, o.s.Světovar

ñ  Je řada zájemců o činnost a program

ñ  Proběhne transparentní výběr firmy pro rekonstrukci

ñ  Průběžně funguje dostatečná informovanost o Světovaru 2015

2013

ñ  Výborná práce manažera jak na přípravě programu, tak na průběhu stavby

ñ  Stavbu provádí solidní, lokální firma, schopná dodržet termíny

ñ  Aktivity se daří udržet v chodu v nerekonstruovaných částech

ñ  Zvýšený zájem veřejnosti o dění v areálu

ñ  Začíná se řešit také umístění archivu

ñ  Manažer má tým schopný zajistit program i rekonstrukci

ñ  V týmu je dobrý finanční manažer

ñ  MK ČR rozhodne o umístění Muzea designu do areálu

ñ  Probíhají přípravy programu 2015

ñ  Rozvíjí se také další části areálu v souladu s urbanistickou studií

2014

ñ  Jsou přesně stanovená pravidla pro uživatele Světovaru

ñ  Vše je připraveno k provozu

ñ  Volné pozemky se prodávají jednotlivým investorům a jsou zastavovány v souladu se studií

ñ  Je rozšířena MHD na Slovanech (tramvajová trať prodloužena do Černic)

ñ  Občané mají pocit, že Světovar je super

ñ  1.6. 2014 je uvedena ve Světovaru v premiéře Verdiho opera Nabucco

ñ  Přidají se kulturní aktivity menšin

ñ  Do areálu se přesune Veletrh cestovního ruchu

ñ  Probíhají čilé výměny s partnerskými kultur-pivovary v Londýně, Berlíně, Kodani a tak

2015

ñ  Lidé do Světovaru rádi chodí

ñ  Přijíždí Björk a vede tu měsíc trvající workshop a uvede svůj nový projekt (světová premiéra)

ñ  V areálu vznikne malý soukromý pivovar, který vaří Světovar 15° a dotuje tak provoz kulturního zařízení

ñ  Každý týden se konají interakce mezi mládeží z Plzně a mládeží ze zahraničí

ñ  Probíhá pravidelné setkávání generací

ñ  Funguje tu oddechový areál

ñ  Světovar = Kultura od A do Z v jednom místě

ñ  Světovar =Sounáležitost – identita

ñ  Světovar =Zážitkový areál pro děti

ñ  Světovar =Zázemí pro uměleckou tvorbu , pro ubytování i život umělců

ñ  Světovar jako srdce, které pulzuje všemi směry

ñ  Otevřený prostor pro aktivitu a rozvoj občanů

ñ  Otevřený prostor pro aktivitu a rozvoj občanů!!

Všechny cesty vedou na Světovar

Dobrá zpráva pro  příznivce unikátního objektu, nacházejícího se v  části obvodu – Slovany  - Petřín. Tato zajímavá výšková budova k sobě poutá v poslední době oči i uši všech domorodců, ale i osvícených příznivců této mimořádné stavby. Doufám, že přízní této stavbě pomůže  i mimořádný rok 2015. Zatím to tak vypadá. Již jsem se zúčastnila několika akcí pořádaných v tomto objektu se kterým bylo dost macešsky zacházeno – krátkodobý rozlet co by pivovar „Světovar“ , pak armády vládly a pak zase nikdo a nynější stav  je takový jaký je. Již několik let se zde konají programy pro oslovení návštěvníků, - nejen pro odborníky, ale i pro nadšence a také pro rodiny s dětmi – to jsou budoucí návštěvníci. Tento prostor je tak obrovský, že každá aktivita se zdá titěrná, ale blýská se na dobré časy. Letošní rok sleduji a hlavně se zúčastňuji nabízených aktivit. Ještě zima vítězila a brány Světovaru se již otevřely zajímavou výstavou Jiřího Beránka  „Síla ticha“  s komentářem autora.  Veřejná presentace projektu revitalizace Světovaru na multifunkční kulturní centrum 4x4 Cultural factory se zpracovatelem projektové dokumentace a hlavně prohlídkou objektu mě doslova ohromil. Je to místo rozsáhlé, obrovské, vysoké, široké, zanedbané, používané, elektrifikované, se zbytky po minulých držitelích a vůbec jsem z toho v šoku. Neumím si  představit, že by takovýto kolos se mohl opravit nebo upravit – revitalizovat za 100 mil. Je to podobný objekt jako  historický  klášter Chotěšov.  Moc velký objekt a opravy budou trvat  léta

 a nebudou nikdy u konce. Ale nezoufejme, nastínění projektu s následnými úpravami je v dobrých rukou a snad nadšení neopadne. Tak tomu bylo i na komentované architektonické procházce  Slovany – Světovar, která začínala na Mikulášském náměstí. S průvodním slovem arch.Anny Hostičkové  se  dotkla  některých zajímavostí v tomto obvodu. S komentářem architektů jsme se dozvěděli zajímavosti o objektu „Éčko“, roh Koterovské a Sladkovského s ulicemi rovnými jako podle pravítka a novostavby v tomto obvodu se některé povedly a některé se tomu sice chtěly přiblížit, ale nepovedlo se. Procházka pokračovala k parku „Přátelství“ dříve – nyní „Chvojkovo lomy“,  výškové paneláky- dnes docela vesele barevné, přes „Galerii Dvořák“ až k nejstarším cihlovým domům na konci Koterovské a Slovanské aleje. A pak už jsme zamířili k našemu vytouženému cíli „Světovar“  a z původních asi 100 účastníků architektonické procházky nás narostlo asi na 150.  V objektu Světovaru nás totiž čekal architekt Benjamin Frágner s přednáškou „ O rekonverzi industriálních prostorů“ – představení projektů Výzkumného centra průmyslového dědictví. Přednáška by byla možná ještě zajímavější, kdyby se více hovořilo k již vybudovaným objektům, ke kterým měl přednášející dostatek fotografií. Podle mě to bylo zbytečně stručné a neřekl nic nového k objektu Světovaru.

Další beseda byla s Václavem Cílkem, který byl očekáván  davy jeho příznivců. Sál byl plný do posledního místečka a opozdilci museli již stát. Myslím, že kdo zná Václava Cílka z TV a podobných pořadů, ví co má očekávat! Ano – tento geniální vypravěč a filosof si jen sedl na pódium, vzal si do ruky mikrofon a už se rozjely jeho úvahy o životě, poutnictví – některých poutních místech, které jsme mohli sledovat  na obrazovce za ním. Jeho přednáška jako vždy byla vedena s milou přesvědčivostí, znalostí a přehledem  daného tématu. Jen mě zarazilo, že bylo málo dotazů na přednášejícího, zato pro podpis do jeho knih, které tento autor napsal, bylo velké množství, ale autorova vstřícnost se vyplatila všem trpělivě čekajícím.

Pro „Světovar“ je to velký přínos, protože lidé se naučí nasměrovat se na tento objekt a určitě své zážitky dají dál – svým přátelům a známým jako to udělám i já!

                                                Ivana Pulicarová

    

IMPULSTOUR 2015! očima studenta

Reportáž z návštěvy bavorských umělců v Plzni

3.3. 2012

Se směsicí nervozity a očekávání  přicházím v sobotním odpoledni k sídlu plzeňského týmu ve Vodárenské věži. Mám totiž napsat reportáž o setkání zástupců Plzně 2015 se zájemci o projekt Evropského hlavního města kultury z Bavorska, a protože je to moje první taková akce, nevím, co mám očekávat. U dveří už posedává nová stážistka Lisa z Německa, která mi na můj tázavý pohled ochotně vysvětluje, že neví, jak se dostat dovnitř. Protože se ani jeden z nás zatím netěší takové důvěře, abychom měli klíče, nezbývá nám, než postávat před vchodem a čekat, až přijde někdo výše postavený a tedy potřebným klíčem obdařený. Nakonec nás spasí samotný ředitel Plzně 2015 Tomáš Froyda, který kolem nás prolétne a my s trochou štěstí a notnou dávkou obratnosti stačíme zachytit dveře, než se znovu zabouchnou.

Hned jak se ocitneme uvnitř, zjišťujeme, že kanceláře jsou plné lidí a panuje tu čilý ruch. S Lisou se na sebe nevěřícně smějeme  – ani jednoho z nás nenapadlo prostě zazvonit na zvonek a ušetřit si tak nejmíň deset minut postávání na ulici. Není ale čas si s tím lámat hlavu, za pár minut dorazí plný autobus lidí a je nutné přistavit dostatečný počet židlí, připravit prezentaci a spoustu dalších věcí. Do příprav se zapojuje snad úplně každý, bez ohledu na věk nebo pracovní pozici všichni odkudsi z hloubi Věže přináší další a další židle, stoličky a křesílka, rozestavují je po sále a ještě si přitom stačí vyprávět nejnovější vtipy, které někde zaslechli. Netrvá to tedy dlouho a všechno je perfektně připravené a celé procesí pomocníků se zase vrací zpět ke své práci. Nakonec tak s Lisou zůstaneme v sále sami jen s ředitelem Froydou a Petrem Šimonem, který se stará o zahraniční projekty. 

Hrobové ticho přeruší až zadrnčení zvonku (vypadá to opravdu jako účinná metoda, jak se dostat dovnitř, umiňuji si, že to příště musím zkusit), kterým se ohlašuje německá výprava. Do sálu se nahrne dav vesele štěbetajících postav nejrůznějšího věku. Když si po nekonečném představování, popocházení a tlačení se konečně každý najde svoje místo k sezení, nabídne jim Tomáš Froyda „kávu nebo čaj, k dostání u stolku vepředu“. V tu ránu se vymrští na nohy všech čtyřicet německých účastníků setkání, začne se opět hrnout dopředu a trvá pěknou chvíli, než se zase usadí.

V tu chvíli si bere slovo znovu pan ředitel Froyda, po krátkém přivítání stihne ještě představit primátora Martina Baxu a potom už začíná prezentaci. Mluví perfektní němčinou, takže ani nevadí, že se Martin, další stážista z Německa, který měl dělat tlumočníka, opozdil. Prezentace trvá asi dvacet minut a představuje základní pilíře plzeňského projektu, nastiňuje třeba řešení  financí a dalších základních problémů, s kterými se takový projekt musí potýkat. Po ukončení prezentace přichází prostor na dotazy, kterých je opravdu hodně a zaberou více než půl hodiny. Němci mají připravenou řadu otázek na nejrůznější témata, odpovědi se zájmem poslouchají, diskutují, zapisují si poznámky. Když nakonec vyjdeme z Věže, máme už pořádné zpoždění oproti původnímu plánu.

To ale našim hostům ani v nejmenším nekazí náladu a vesele si povídají celou cestu autobusem k našemu prvnímu cíli, Světovaru. Tam nás čeká odborný výklad, nejdřív o jeho minulosti a historii, pak o tom, co se tu momentálně děje a chystá a především samozřejmě o Plzeňanům známých plánech na vybudování centra alternativní kultury se zkušebnami, ateliéry a dalšími prostory pro nezávislé umělce. Bavoři si zpustlé interiéry nadšeně fotí, s obzvláštním nadšením pak vyhledávají na zdech nasprejované obrazce a nápisů (i když nevím, jestli by jejich entuziasmus nevyprchal, kdyby jim někdo z nás přeložil některé z dost nevybíravých vzkazů).  Při stoupání po temném a rozbitém schodišti vytáhnou Němci bez mrknutí oka ze svých snad bezedných batůžků baterky a šlapou dál. Vůbec je evidentně netrápí ani zima, která tu panuje, ani špína, pavučiny a díry v podlaze ani nic podobného a ještě když odcházíme zpět k autobusu, fotí si zašlou budovu Světovaru ze všech možných pozic a úhlů.

Druhou zastávkou na naší cestě je nádražní budova Plzeň – Jižní Předměstí nebo, jak se mu u nás v Plzni říká, Jižák. I zde se nám dostane tlumočené přednášky, tentokrát o činnosti na takzvané „Moving Station”, která kromě divadla, koncertů a výstavy zahrnuje spoustu dalších akcí, třeba velmi oblíbený Bizzar Bazaar. Bavorskou výpravu velmi zaujme, když je jim vysvětlen systém jakéhosi „pronájmu“ místních zchátralých prostor pro kapely – kdokoliv tu může mít zkušebnu, pokud místnost sám vyklidí a zařídí. Už v úplné tmě pak procházíme budovou a zkoušíme vymyslet původní účel jednotlivých místností, ve kterých je dneska třeba výstava fotek a Němci mají znovu řadu zvídavých dotazů na chod Jižáku. Nakonec už je po půl sedmé, když se opět vracíme k autobusu. Bavory teď čeká ještě večeře v restauraci U Mansfelda, ale na tu už kdejaký stážista nemůže, takže se loučím se všemi novými známými z tohoto odpoledne a spěchám domů v naději, že mě tam snad také nějaká večeře čeká.

                                                                                                                                                             Jan Pišl